Biodynamické Zemědělství

Rotace polí

Spolu s uměním a vědou kultivace a hnojení je polní rotace jedním ze třech základních zemědělských pilířů již po tisíciletí a to z několika dobrých důvodů.
V přirozeném prostředí se rozličné druhy rostlin dávají dohromady k formování velmi komplexní složité komunity, usilující společně o růst a harmonizovaní dané lokality. V tomto úkolu se vzájemně doplňují, když zápasí s různými podmínkami danými druhem zeminy, množstvím humusu, zásaditostí či kyselostí půdy, podnebím a zvěří. Vzájemně si berou a dodávají živiny a jak se podmínky mění, některé rostliny se postupem času ztratí, aby uvolnily místo pro jiné, další.

Jedno musíme uznat – rostliny spolu s tím, že si kladou požadavky, mají i svůj příspěvek, který závisí na druhu a původu rostliny. Takto může pampeliška přitahovat do svého okolí siliku, dub vápník a například kopřiva přivolává prvky železa, látky, které se pak předají do okolní hlíny anebo okolním sousedním rostlinám. Tyto procesy jsou velmi často extrémně složité, jak postupně zjišťujeme ve výzkumech v posledních 50 – 70 letech. Jsou v podstatě podobné homeopatickým lékům, kdy při rozředění 1 ku 1000000 nebo více způsobují tyto látky iniciování, podporu a ukončení životního cyklu rostlin za pomocí stopových prvků, hormonů a enzymů.

Tato harmonie, nebo raději snaha o harmonii v přírodě, je měněna a ovlivňována dvěma zásadními faktory:

1) křížením námi kultivovaných plodin
2) omezení rostlin pěstovaných v záhonu (na jednom poli) na jeden druh pro snadnou kultivaci

Kultivované plodiny byly vytrženy ze svých původních harmonických prostředí díky zvětšení jednoho z orgánů a změnou povrchu, barvy, chuti a šťavnatosti. Porovnání divoké mrkve nebo divokého salátu s jejich kultivovanými pravnuky by nám odhalilo velmi zajímavý příběh. A tak jako v životě, i zde platí pravidlo evoluce – něco bylo získáno za cenu ztráty něčeho jiného.

V případě kultivovaných plodin je přírůstek na velikosti a chutnosti hlavně na úkor robustnosti a dostupnosti. Plodiny jsou více náchylné k šoku a ovlivnění z nedostatku humusu, změn počasí, neopatrné manipulace zahradníka a celé řadě predátorů a parazitů.

Úmyslným pěstováním jediného druhu nabouráváme harmonickou výměnu látek které zemina jinak normálně přijímá od rozličných druhů rostlin – plodiny více a méně náročné na hnojení, mělké a hluboké kořeny, velké a malé milovníky dusíku – chybí celý proces balancování, doplňování se a následné sebe udržování – uzdravování.

Není žádným tajemstvím, že monokulturní pěstování – pěstování pouze jediného druhu plodin na stále stejném místě – rok po roce nahlodává a nakonec úplně kompletně zničí zeminu. A to stejné platí i pro zdraví plodin.

Přirozeným instinktem dával za starých časů farmář svým polím odpočinek a nechával je ležet ladem po roce, dvou a někdy po třech letech pěstování, aby plevely svým působením napravily nevyrovnanost a aby došlo ke znovuoživení a znovu doplnění lehkých deficitů v půdě.

Zavedením polní rotace znamená rozložení na několik let to, co příroda jinak dělá najednou. Jaké podmínky musí tento nelehký úkol splňovat?

Sedm důležitých aspektů může napomoci ve snaze k pochopení moudrosti se kterou je příroda vytvořena a jak pracuje.

Musíme se zamyslet nad:

1) požadavky na dusík
2) požadavky na humus – kompost
3) hloubku kořenového systému
4) druh rostlin
5) účinky na půdu
6) kontrolu plevelů
7) orgán – část plodiny, pro který rostlinu pěstujeme (kořen, stonek nebo listy, květy, plody nebo semínka)

1) Pozorováním potřeb rozličných plodin v závislosti na vztah ke druhu a množství hnojiva které je pro ně nejlepší můžeme v podstatě rozlišit plodiny na plodiny na hnojení náročné a nenáročné. A není to pouze způsob jakým tyto plodiny rostou a vyvíjejí se, ale také jejich nutriční hodnota a skladovací kvality jsou faktory které závisejí na splnění jejich požadavků. A přestože existují rozdíly v odrůdách, dá se zjednodušeně říct, že brukvovité rostliny, salát, špenát, swiss chard, rajčata, squash, dýně, okurky, celery, pórek a papriky jsou náročné na na hnojení, vyžadují dobrou úroveň humusu a povážení hodné množství dusíku.

Květiny jdou do extrému náročnosti na hnojení s tím, že si perfektně užijí kuchyňský kompost nebo malé množství ptačího trusu bohatého na fosfor (guano). Je naprosto úžasné pozorovat ty nejkrásnější květiny rostoucí v jílovitém záhonu do kterého byl vmíchán štěrk a písek pro omezení růstu další vegetace, ale zároveň po podpoření květin.

Kořenová zelenina jako řepa, ředkvičky a mrkev budou kvalitativně nejlepší v hlíně s obsahem starého, ne příliš silného kompostu. Luštěniny. které svou schopností fixace dusíku, mají nejmenší nároky na dusík, ale vyžadují dobré množství kompostu.

2) Jednotlivé rozdíly musí být bohužel odpozorovány: tam kde rajčata milují velké množství „energie“ ve formě dusíku, květák nevoní moc dobře v květináči s dusíkem dodaným ve stejném množství, ale nicméně bude stále záviset na bohatém starém kompostu, který udržuje vyrovnanou hladinu vlhkosti v extrémních povětrnostních změnách.

3) Pokud pěstujete hrášek, fazole nebo salát (jmenuji pouze několik), jejich kořeny nejdou příliš hluboko do země. Tyto mělce kořenící rostliny tedy bude dobré následovat hluboce kořenícími variantami, které zeminu rozmělní do hloubky a uvolní tam dostupné živiny. K tomu je dobrá většina jetelů, ale také žito, mrkev (zvláště není-li hlína na živiny příliš bohatá).

4) Všichni to víme: monokultury pěstované roky na stejném místě způsobují velké množství problémů: zemina ztrácí přirozenou harmonii a dochází k jejímu zbídačení, stejně tak i rostliny, které pak lákají škůdce, jejichž úkolem je zbavení se nemocného pacienta. Háďátka, bakterie a hmyz – všichni se do tohoto úkolu rádi zapojí. To samozřejmě vede k vážné bitvě pro likvidaci těchto jedinců a farma, statek nebo zahrada se tak stane mrtvou zemí, namísto plodným prostředím.

5) Ohledání polní situace po sklizni nám umožní zpozorovat rozdíl ve struktuře hlíny, jejíž hrudkovitý povrch je většinou rozmělněn na drobnější částečky. Plodiny vyžadující okopávání (hrášek, brambory, řepa) a ty, které způsobují zastínění (salát, squash) zanechávají obvykle jemnější hlínu, nežli například obilniny. Brambory jsou ale zářnou výjimkou a zanechávají překrásnou, hrudovitou hlínu.

6) Krycí plodiny vytvářející tlustou krycí vrstvu sloužící k zakrytí půdy a zastínění a zadušení nezvaných hostů jako je třeba bodlák, jsou často volány na pomoc po letní sklizni, nebo před zimních osevem. Postranním efektem je oživování kořenového systému, fixace dusíku, nebo prostě jen překrásná hrudkovitost hlíny. Pohanka, slunečnice, luštěniny a jetel výborně poslouží k tomuto účelu. Nejsem velkým zastáncem hořčičného semínka, řepky olejné nebo ředkviček, neboť tyto, stejně jako mnoho dalších pěstitelských plodin (brukvovité plodiny, ředkvičky) náleží do rodiny brukvovitých, kterých máme v hlíně většinou na starosti dost.

Práce s kalendářem Stella Natura umožňuje vzít v úvahu čtyři rostlinné části důležité v rotaci polí, ale práce pouze s nimi jako s jedinými rozhodovacími faktory není rozhodně dostačující. Ostatní zmíněné prvky musí být vzaty v úvahu pro dosažení dlouhodobé kvality a plodnosti zeminy.

Ne, ne!, nevytrhávejte si vlasy v beznaději!

Po více než dvaceti letech biodynamického zahradničení jsem nebyl nikdy schopen docílit „perfektní“ plán polní rotace v mé zahradě. Možná je to i nemožné a je to jako cílení na hvězdy. Ale není to pak to, o čem je celý tento kalendář (Stella Natura, pozn. redakce)?

Jsou to hlavně naše neúspěchy ze kterých se nejvíce učíme to, že farmaření – zahradničení, je více umění nežli věda. A tak jako jsou vědci neustále na cestě k novým objevům, umělec nemůže nikdy docílit dokonalosti. C’est la vie!

Farmářský tréning jako most k vlastnímu já

Minulé léto se jedna z našich učňů, Rebeka, rozhodla, že by přinesla báseň na naše každodenní ranní setkání, kde rozdělujeme práci. Řekla nám, že potřebuje začít den něčím, co by ji přeneslo dlouhými hodinami práce, s čímž jsme všichni souhlasili.

V průběhu zahradní sezóny nás Rebeka inspirovala jak překrásným výběrem který přednášela, tak svou vytrvalostí v hledání. Nová báseň nedávno dorazila na můj pracovní stůl uvnitř vánoční pohlednice z farmy, na které Rebeka pokračuje ve svém vzdělání. Rebeka nás stále inspiruje.

Vzdělání chtiví pomocníci – praktikanti – k nám na Howthorne Valley Farm přijíždějí každou sezónu, aby zde pochytili znalosti a dovednosti, které potřebuje každý biodynamický farmář nebo zahradník. Po mnoha letech pozorování těchto mladých lidí, jak přicházejí a odcházejí, jsem došla k závěru, že to co opravdu hledají, je důležitá část sebe sama, jejich spirituální Já. Zdá se, že intuitivně vědí, že ponoření se do žijící přírody je branou k této zkušenosti. Touží po tom, pracují pro to a když to pak vědomě rozeznají, odcházejí spokojeni. Po dokončení farmářského tréningu se z nich sice nakonec stanou obchodníci s akciemi, učitelé nebo dokonce možná i farmáři, oni nicméně vždy odcházejí změněni zkušeností z dotyku živého přírodního světa. Na začátku přijíždí většina mladých lidí po dokončené, nebo nedokončené střední škole. Jsou plní elánu, neposední, hrnou se do fyzické práce a jenom fyzické práce. Nechtějí číst, psát, přemýšlet nebo dělat cokoliv jen vzdáleně připomínající práci ve školní třídě. Byli ve svých hlavách na tak dlouhou dobu a tak teď chtějí zažít sami sebe z jiné perspektivy. Jejich prvním zážitku jsou vždy spojeny s pocity a v zahradě nabývá tato zkušenost speciální charakter. Boty letí stranou a bosé nohy se zdá se potřebují zabořit do teplé, měkké hlíny. Diskutují o ubývajícím množství dešťových srážek, mají nekonečné debaty o jídle, co jíst, jak to uvařit, jak strašně dobrá bude zelenina poté, co ji přinesou domů a podobně. A pořád jsou tady ona větrná, křišťálově jasná odpoledne strávená rozprostíráním bílých krycích sítí na záhony se zeleninou. Vypadá to, jakoby napínali plachty a nechávali se dotýkat větrem, vzduchem, zemí a je to jakoby proplouvali mezi těmito elementy na ohromné plachetnici.

Pak jsou tady samozřejmě zvířata. Naši pomocníci se pomalu vžívají do pomalého rytmického přežvýkávání, kroku, tepla a zažívání našich tichých, trpělivých krav. Hovoří k nim jako k přátelům, pozorujíce stádo z kuchyňského okna při přípravě jídla a počítají s nimi jako nositeli rytmu a struktury v jejich denních životech. Pro některé je rutina krmení a péče okolo dobytka první opravdu rytmická aktivita, kterou zažívají od té doby, kdy měli jako malé děti (snad) určenou dobu na jídel a na spánek.

Nakonec se dostaví vážný bod zlomu, nebo dokonce krize. To je obvykle mezi polovinou července a polovinou srpna a přináší sebou dvě protichůdná zjištění. První jsou na řadě smysly: tohle už dávno není zábava. Teď jsem se do někoho zamiloval a už nemiluji přírodu a svou práci. Vůbec nemám rád své povinnosti, nechci tady být a už vůbec si tady neužívám bydlení a kontakt s vámi všemi okolo! Je to tady pořád dokola, je moc horko, vyplachuje to mozek a navíc hrozně únavné, když člověk musí být pořád v soustředění na svět minerální, rostlinný a zvířecí a navíc s nimi musí pořád v jednom kole pracovat. To je jedna pravda, jedno zjištění.

Pravda druhá, žijící stranou pravdy první je, jak vzpomíná na svá učňovská léta jedna z našich zaměstnankyň, „jako bych věděla, že jsem součástí nějaké větší pravdy, která obklopuje celou živou přírodu včetně Mne a já ještě nemohu popsat a ucítit tu pravdu…“. A tak nepokoj více a více zasévá touhu porozumět tomu, co bylo dříve jen snové a mystické.

Jak se může někdo smířit s tím, cítit se ve spojení s úžasnou žijící přírodou a přitom jí být zavalen, nebo dokonce ubíjen její ohromností a neúprosností požadavků pracovního dne? Naštěstí pro mne, Rebeka se u nás zastavila na několik víkendů na cestě za dalším zemědělským vzděláním. A tak jsem se jí zeptala, jaké to bylo pro ni v druhé polovině léta, které ji pak přivedlo na myšlenku stát se farmářem.

Pro Rebeku byl zbytek sezóny vnitřní cestou. Její myšlenky se obrátily více k sobě samé a i když pořád žila i venkem a prožívala okolní venkovní svět. Nejprve se soustředila na myšlenku závazku. Bylo to těžké, ale zavázala se zůstat na celou sezónu z toho by neustoupila. Pak začala pracovat na trpělivosti. Jak chcete pracovat po celý dlouhý den a pak najít energii a chuť vrátit se další den do stejného dalšího dne plného práce? Kde se bere ta síla, ten vnitřní oheň? Začala ji hledat. A pak, v září se vše stalo, podle jejich slov, nějak lehčí. Já osobně věřím (a stejně tak věří Rebeka), že to co prožívala byla žijící sezóna, že její vlastní prožitky byly zrcadlovou podobou toho, co se dělo v přírodě. Ony „psí dny“ v červenci a srpnu – ten dusný vzduch, dozrávání plodů v hrozném horku se stalo i jejím osobním zápasem. A pak lehké světlo září bylo odráženo v jejích nově nalezeném vlastním pochopení. Ony gigantické vesmírné rytmy živé přírody i jsou našimi osobním rytmy. Jsme vůbec schopni umlčet naše „osobnosti“ natolik, abychom pomalu, zlehounka začali cítit tuto ohromnou skutečnost?

Rebeka nakonec došla k závěru, že „i když jsem na počátku sezóny učinila vědomé rozhodnutí pracovat na farmě, musela jsem toto rozhodnutí dělat každý den znovu a znovu. Myslím, že později jsem přešla od této myšlenky každodenního zápasu spíše k něčemu jako k partnerství. A tehdy jsem udělala svůj závazek, že udržím dlouhodobý vztah s přírodním světem. A teď už si můj svět bez toho nedovedu vůbec představit… vím, že farmaření je pevnou součástí mého života…“

Být zkoušen až do samotného dna sebe sama – pokusit se porozumět a mít soucit s potřebami rostlin a zvířat každý den – chápat Přírodu jako jinou živou bytost – uvěřit jí a respektovat – po celý život. To je velký cíl a ohromná výzva. Zeptala jsem se Rebeky, co si myslí o tom, jak spolu souvisí její pochopení spirituality a Příroda. „Pro mne je Příroda velmi neuvědomělou reprezentací boha, nebo živoucího Spiritu. Lidé jsou speciální součástí této reprezentace díky sebeuvědomění. Strom prostě je, ale my můžeme vidět osobnost stromu…“

V dlouhodobém vztahu přichází s těmito vědomostmi i určitý smysl pro zodpovědnost. Co bývalo soubojem může být radostí a přinášet možnosti nekonečných každodenních objevů okolo nás a jednou i v nás.

Biodynamická zahrada v Camphillu Nottawasaga

Tento článek se snaží popsat Rosefields Garden – jednu camphillskou biodynamickou zahradu, spolu se zevrubným popisem Camphillu Nottawasaga samotného. Popis v určitých místech nezahrnuje detaily, které by způsobily přílišné nabobtnání článku.

Úvod

Jedním z nejviditelnějších venkovních znaků camphillského životního stylu je kromě specifické architektury také péče o přírodu, terénní úpravy a provozování biodynamického zemědělství. Ekologické praktiky biozemědělství jdou ruku v ruce s využíváním přirozených přírodních aktivit a rytmů. Rosefields Garden, se kterou bych vás rád seznámil, je jednou z mnoha zahrad, které biodynamiku využívají.

Biodynamické zemědělství je jedinečnou formou biozemědělství, snažící se aktivně pracovat s léčivými přírodními silami a uznává materiály a hodnoty nejen fyzické ale i spirituální. Biodynamičtí farmáři se snaží svou prací balancovat a uzdravovat život na Zemi a přitom produkovat zdravé a výživné produkty. Biodynamika je založena na poznatcích, které Rudolf Steiner shrnul v lekcích věnovaným farmářům v německém Koberwitz v roce 1924.

Camphill Nottawasaga

Zahrada je provozována jako jedna z aktivit Camphillu Nottawasaga, venkovské části camphillu Camphill Communities Ontario – jedná se o zhruba čtrnáct let starou, tradiční venkovskou camphillskou komunitu (*), vzdálenou dvacet minut západně od Barrie, stotisícového města na jihu kanadského Ontaria.

Camphill je celosvětově rozšířená organizace založená původně ve Skotsku v roce 1939. Ve dvaceti-osmi zemích světa dnes existuje zhruba stovka camphillů, které společně usilují o integraci a péči o osoby s postižením s tím, že jsou plně uznávána občanská práva a důstojnost každého jednotlivce.

Pozemek o rozloze dvě stě osmdesáti akrů se skládá z malebných pastvin, lesů a polí vetkaných do meandrů kalné řeky Nottawasaga. Pět obytných domů poskytuje domov zhruba padesátce obyvatelů – přibližně polovina z nich jsou krátkodobí i dlouhodobí dobrovolníci ze všech koutů světa, druhou polovinou tvoří lidé s postižením. Kromě práce v domech a zahrady je v Nottawasaga také ekofarma, stolárna, tkalcovna a keramická dílna, které nabízejí práci v prostředí přirovnatelném k chráněným dílnám, hudební a umělecké aktivity odehrávané v kulturním centru Novalis jsou vítaným zpestřením všedního i svátečního dne.

Camphill Nottawasaga je jedním ze dvou camphillů, které společně tvoří Camphill Communities Ontario. Camphill Sophia Creek je druhou z těchto dvou komunit, jedná se o městskou aktivitu sídlící v nedalekém Barrie, která byla na počátku pouze malým experimentem. Nyní, po sedmi letech provozování, je vidět že se jedná o aktivitu velmi úspěšnou a oceňovanou a to jak městem tak i okolními sousedy.

Tolik tedy k prostředí které nás tady obklopuje a bez kterého by zahrada ani neexistovala.

Biodynamická zahrada

Rosefields Garden je sedmi akrovou biodynamickou biozahradou, která využívá biodynamické praktiky. Zemina je písčitá, bez kamenů, vrstva kvalitnější hlíny na povrchu je velmi mělká a vyžaduje velmi opatrnou kultivaci. Aktivně obdělávanou plochou jsou momentálně asi tři akry plus plastikový skleník 25×6 metrů. Zbývající asi čtyři akry jsou v současné době využívány k rotaci polí a osévány žitem, pohankou a jetelem. Zahradní tým tvoří osm lidí, kteří většinou pracují pět dní v týdnu, 2 x 3 hodiny denně.

Je zde několik aspektů, které společně vytvářejí to, co může návštěvník zahrady pocítit jako puls, který tepe pod povrchem naší hlíny.

Je to jednak terapeutický efekt práce venku, pod širým nebem, kdy každý kdo se v zahradě zrovna vyskytuje je zde nějakým způsobem užitečný a troufnu si říct i nezbytný.

Dále je to péče o zemi, o kvalitu zeminy, kompostu, vody, vzduchu… zde bych zahrnul i důležitý aspekt estetiky – věci musí být nejen účelné, ale i pěkné. Dodržování zásad zdravého rozumu společně s prohlubováním našich znalostí je v dnešní době kriticky nezbytné.

Snažíme se následovat výsledky bádání německé zahradnice Marie Thun, která svým výzkumem dokazuje jak velké jsou vlivy planetárních a měsíčních rytmů na život na zemi, jak indikoval Rudolf Steiner. Z vlastních pozitivních zkušeností mi není biodynamický kalendář komplikací, nýbrž nezbytným pomocníkem při plánování a dělání zodpovědných rozhodnutí.

Hovoříme-li o věcech fyzických a spirituálních, pak aplikování biodynamických postřiků 500 a 501 společně s přípravky pro kompost (502-507) jsou rozhodně těmi, které spadají spíše do spirituální oblasti. Připravovány a aplikovány ve stylu homeopatických léků jsou to právě tyto spreje, které jsou jedněmi z nejdůležitějších prvků biodynamického přístupu. Pozitivní účinky těchto látek byly prokázány i vědecky. Jako další je tady i úžasný vliv sociální, kdy například na jaře, před první kultivací, se celá naše vesnice sejde v zahradě, abychom společně ošetřili pole prvním sprejem 500 a zahájili tak novou sezónu. Jedná se více o slavnost, nežli o práci a kolik zábavy si při tom navíc užijeme… Jako plody našeho společného snažení pak sklízíme kvalitní ovoce a zeleninu s vynikající chutí, nutriční hodnotou, barvou a tvarem.

CSA – Komunitou podporované zemědělství

Produkty vypěstované v zahradě je potřeba nějak doručit koncovým zákazníkům. CSA (community supported agriculture – komunitou podporované zemědělství) je modelem, který vznikl na biodynamických farmách a jedním z hlavních hesel, která zde platí je „znej svého farmáře“. V případě klasického CSA zaplatí členové dopředu na počátku sezóny na rok dopředu a pak dostávají svůj podíl v pravidelných týdenních intervalech tak, že dostanou box – kontainer s nabídkou toho, co zahrada v tom daném týdnu nabízí. Model, který používáme my se od klasického CSA trochu odlišuje a přestože chystáme určité změny – patrně od prvního ledna 2003, v určitých aspektech budeme stále jiní – tak jako každé CSA.

Jednak nabízíme možnost platby měsíčně namísto ročně.Zeleninu doručujeme místo v boxech v plastikových taškách, které takto de-facto recyklujeme, jinak by skončily v koši. Jedním z hlavních rozdílů je, že si naši členové mohou během týdne pomocí telefonu nebo přes internet objednat zeleninu z naší aktuální nabídky, takže mají možnost volby toho, co bude v jejich balíčku obsaženo. Toto tedy platí hlavně pro členy „z venku“, členové z camphillu si mohou vybrat z nabídky, která je jim každý týden doručena plus si mohou do zahrady kdykoliv dojít.

Camphill, který je hlavním odběratelem naší zeleniny, se při přepočtu na počet lidí a jejich platby rovná asi devatenácti členům CSA. K tomu máme momentálně (pouze) šest členů mimo camphill. Máme ale neustále nové a nové zájemce, které jsme až doposud odmítali a to převážně kvůli nejistotě, zda budeme schopni splnit jejich požadavky. Konec letošní sezóny nám ale dokázal, že máme na víc. V našem okolí se žádné jiné CSA nevyskytuje, což nám dává docela šanci, na druhou stranu nabídka biozeleniny je zde skoro v každém pořádném obchodě.

Máme dva doručovací dny v týdnu – pondělí pro camphill a pátek pro lidi zvenku. Pro venkovní zákazníky je měsíční platba čtyřicet dolarů za měsíc = čtyřikrát za měsíc dodávka zeleniny o velikosti jedné plné plastikové nákupní tašky – zhruba deset liber = asi pět kilogramů. Platba podílu pro camphill je dvacet dolarů na osobu na měsíc s tím, že dostanou co potřebují.

Hlavní změny budu chtít udělat v oněch plastikových taškách a přejít na buďto dřevěné, nebo plastové boxy s jednoznačnou velikostí a pokud bude potřeba používat sáčky, použijeme mnohem lépe recyklovatelné, pytlíky papírové.

Zahradník

Mít kvalifikovaného zahradníka – farmáře je v dnešní době snem mnoha camphillů. Mladí lidé – zdá se – nejsou většinou nijak uneseni myšlenkou práce v zemědělství, navíc pak ve spojení s životem v camphillu. Jako všude jinde zde platí, že nejsou lidi. Ne jinak tomu bylo u nás. Náš dlouhodobý zahradník se rozhodl zkusit po deseti letech tady i jiné místo. Po něm to „někdo“ převzal, protože by bylo škoda zahradu zavřít, ale bohužel, po pár měsících onen dotyčný odešel. Co s tím. V té době jsme tady zůstali dva zahradníkovi pomocníci. Zkušenost jsme již měli a to jak s pěstováním tak s biodynamikou, takže rozhodování nebylo nijak těžké. Po roce druhý z pomocníků camphill opustil.

Dnes, po skončené třetí sezóně tady v camphillské zahradě, mé první zcela samostatné, se dá říct, že náš camphill již zahradníka opět má. Úspěch této sezóny byl ohromnou motivací – jednak jsme měli skvělou úrodu, a pak se také podařilo oživit na praktické úrovni myšlenku kvalitní komunitou podporované zahrady – bez podpory to opravdu nejde dělat. Příští rok bude první pod hlavičkou „v konverzi na Demeter Certifikaci“ a tomu, že příští sezóna by to měla být opravdu dobrá nasvědčuje fakt, že dva mladí němečtí zahradní pomocníci (Georg a Wolf), kteří k nám přijeli strávit rok, jsou zahradou opravdu nadšeni a k tomu všemu je s námi na rok i velmi zkušený Michael Loxford z camphillu v Penigne, UK, což je další pomocník k nezaplacení. Jak se nám to vše společně podaří budeme vidět na konci příští sezóny, za rok na podzim.