Archiv pro štítek: pěstování

Poly Tunel – Fóliovník

Rád bych se podělil o zkušenost ohledně stavby fóliovníku. Prohledáváním internetu jsem strávil dosti dlouho, tak ať to také k něčemu je.

Chcete-li mít na zahradě foliovník, ale chcete konstrukci o něco větší než normální, cena je šílená. Plus je potřeba sehnat fólii která je UV odolná, jinak se to rozpadne po roce. Diskutabilní otázku zda nevolit raději skleník nyní vynechám – při velikosti, kterou chceme by byl skleník v řádu stovek tisíc. Proto ale věnuji velkou pozornost použitým materiálům a jejich trvanlivosti.

Našel jsem několik zajímavých alternativ hotových fóliovníků na našem trhu:

Fóliovníky

 

SVITAP J.H.J. spol. s r.o. Svitavy www.svitap.cz/
http://www.svitap.cz/cz/vyrobky.aspx?catID=3&productID=14
Konstrukce je z pozinkovaných trubek, fólie kašírovaná. U verze pro domácí použití nedoporučují nechat fólii nataženou přes zimu, konstrukce na to není stavěná.

HCV Group Rožnov pod Radhoštěm www.foliovnik.cz/
Konstrukce z pozinkovaných plechových profilů, na zimu by to prý šlo použít (předpokládám po nějakých úpravách).

Foliové stavby s.r.o. Václavov u Bruntálu www.foliak.cz
http://www.foliak.cz/PAGES/Cs/Displacingtunnels.htm
Přemístitelné tunely – varianta asi nejzajímavější, pozinkované trubky, vydrží přes zimu, velký.

Fólie

Fólie se dá koupit třeba izraelská Ginecar u pana Chovance, ZAHRADNICTVÍ CHOVANEC, Lipník nad Bečvou www.chovanec.cz/
http://www.chovanec.cz/folie.htm

Pan Chovanec má i fólie mulčovací různobarevné a pozor, má v nabídce i hnědou fólii tzv. termickou, předpokládám, že se jedná o tzv. IRT – infra red transmitting fólii, která nepropouští světlo, ale pustí teplé infra paprsky, takže k prohřívání půdy dochází perfektně. Má i fólie stříbrné, černé a červené, každá se chová trochu jinak (stříbrná více světla plus i ze spodu… atd. Fólii na foliovníky má také modrou.

Další fólií je fólie SOLAR E.V.A. http://www.agrotherm.cz/prislusenstvi-skleniku-6-10.htm , ale asi by ji prodal i pan Schwarz na http://www.foliak.cz.

Existují i fólie kašírované, ale zdá se mi to tmavé… možná ne, nevím: http://www.folie-hk.cz/cenik.html

Náš plán

My jsme chtěli fóliíček pro udržení nějaké zeleniny přes zimu. Chtěl jsem mít několik menmších fóliových tunelú (délka žebra 3m, tzn rozvor cca 1.5, výška okolo metru). Tam by se dalo vlézt, nadzvednout strany pro větrání a tak, ale vyšlo by to moc draho. Levnější bude postavit jeden větší – menší spotřeba materiálu = nižší cena, lepší přístup, lepší využití (v létě i na vyšší zeleninu, kytky). Osobně jsem se rozhodl pro výrobu svépomocí, cena komerčně vyráběných fóliovníků (které opravdu 100% garantují zimní přežití) je vysoká.

Jako materiál jsem zvolil černou železnou trubku 2cmx1,5mm stěna o délce 6m. Tu bylo potřeba ohnout a tady vzniká problém. Na to je potřeba kladkovou ohýbačku a tu nemá kdekdo. Chtěli jsme si vyrobit ohýbačku vlastní, ale nakonec jsem našel dobrého člověka, který mne nechal trubky naohýbat na poloměr rádius cca 3m. Málem jsem si to nechal dělat od firmy, ale chtěli za to 4000,-, že prý to bude na celý den práce pro dva chlapy. Já to dělal s taťkou necelou hodinku, takže opravdu to jde rychle. Horší to pak bylo převést na malém vozíku za auto, ale i to šlo. Vezli jsme to na vzdálenost asi 100km.

Fólii máme tu izraelskou Ginecar. Ta prý vydrží opravdu dlouho. 12m bude 200mikronů, druhých 12m 150mikronů, ještě je musíme svařit, máme dva kusy 6x12m. Celkovou délku fóliáku chci 20m, v reálu to bude asi ale 19,5m, s žebry každých 85cm, bude jich tam celkem 23. Fólie pokryje 19,5m a zbudou dva metry folie na každém konci na čela. Bude to rozebiratelné, nijak nezabetonované, střechu bude držet provázek jako na stanu.

Ty trubky teď natíráme, našel jsem alkydovou, vodou ředitelnou barvu na kov do hodně korozivního prostředí. Jěště musím sehnat nějaký UV odolný, relativně silný (4-5mm) pevný provázek za rozumnou cenu (rozuměj, při vynásobení 300 metry se každá koruna padesát změní v pětistovku), který bude fólii přidržovat na střeše.

Nakreslil jsem si zevrubný plánek jak to bude asi provedeno. Zatím natíráme ty trubky, až to bude dále dám vědět…

Tady jsou ještě nejaké zahraniční odkazy na (nejen doma) vyrobené fóliáčky:

http://www.freewebs.com/alanparkin/polytunnels.htm
http://kitchengardenfoods.com/garden-projects/2006-projects/polytunnel/
http://www.hightunnels.org/ForGrowers/SitePlanning&Construction/Articles/CareyHow-toBuild.htm
http://www.hightunnels.org/forgrowers.htm
http://www.hightunnels.org/PDF/Hoop_House_Construction_for_New_Mexico.pdf
http://www.hightunnels.org/PDF/How_to_Build_a_High_Tunnel_Ferguson_Univeristy_of_Kentucky.pdf

Jsme členy CSA!

Když jsem se poprvé setkal s biodynamickým farmářem, zeptal jsem se jej jak bych se já osobně mohl zapojit do pěstování zeleniny biodynamicky. Myslel jsem si, že pokud chci mít bezpečné zdravé jídlo pro sebe a svou ženu, jediný způsob jak jej získat je začít jej pěstovat sám. Chtěl jsem aby mi řekl, že můžu přijít pomoct míchat přípravky a experimentovat s novými myšlenkami, které pracují s životními energiemi jako takovými. Chtěl jsem také mít větší spojení s venkovem, abych mohl pochopit co je vlastně potřeba udělat pro pěstování dobrého životadárného jídla.

On mi odpověděl, abych se „stal členem CSA“. Tedy něco úplně jinéhi než jsem si představoval a ta myšlenka se mi opravdu vůbec nelíbila. Nicméně, právě nedlouho předtím jsem se z nezdaru těžce poučil, že v mých možnostech není ani tak základní věc jako je výroba prvního z přípravků – rohového hnoje. Musel jsem tedy začít přemýšlet nad tím, že pokud jsou mé možnosti tak omezené že ani nemůžu začít, bude patrně lepší získat zeleninu od lidí, kteří ji již pěstují.

Následující sezónu jsme si koupili podíl v CSA a od té doby jsme členové, k dnešnímu dni jsou tomu již čtyři roky. Za tu dobu jsem zjistil, že existuje mnoho možností, jak mohu být součástí procesu pěstování a jak můžu podpořit farmáře a jeho farmu. Na oplátku, kromě bezpečného jídlo které jsem chtěl, získávám ještě mnohem více.

Jednou týdně se setkáváme s farmářem v místě, kde si vyzvedáváme zeleninu. Seznam právě dostupných druhů napsaný na tabuli nám dává vědět co bude tvořit náš podíl tento týden. Jak sezóna postupoje, seznam se mění a tak zatímco jiní jedí polodozrálá rajčata se supermarketu celý rok, my vidíme jak sezóna pro různé druhy zeleniny přichází a odchází. Zjistili jsme, že toto lokálně vypěstované jídlo které dostáváme na náš stůl, má tu pravou vůni a chuť. Ůžasná vůně čerstvé sklizně nás praští do nosu jěště než vejdeme do dveří a vykreslí na naší tváři ohromný úsměv, když pak řekneme „dobrý den“ tomu „našemu“ farmáři. Máme-li otázky proč určitá nabídka zeleniny vypadá, chutná a nebo voní určitým způsobem, můžeme se zeptat. Člověk, který tuto zeleninu zasadil a pomohl jí růst stojí přímo před námi. Jestli to byl rok příliž suchý, mokrý anebo studený a plodiny jsou tím ovlivněny, může nám o tom říct. Tímto způsobem si vytváříme povědomí o tom co se v tu dobu na farmě děje. Jak si tak vybíráme čerstvé výpěstky, často nejsme sami a potkáme ostatní členy vyzvedávající si svou zeleninu a můžeme se tak pobavit o tom, co bude tento týden možno udělat s, například, dvaadvaceti rajčaty. Od jiných členů se někdy i dozvídáme nové recepty. A když jsme pak hotovi a připraveni jít domů, můžeme říct „Děkuji“ člověku, který pro nás vypěstoval věci, které nás zdravě nasytí.

Když někomu vysvětlujeme myšlenku CSA, většinou se nás zeptají „A vyplatí se vám to finančně?“. Rozumím tomu tak, že se snaží zjistit, zda dostáváme větší množství zeleniny než bychom získali jinde. Nevím jaká by má odpověď byla, kdybych si to na peníze přepočítal, ale moje odpověď se časem vyvinula k „Dostáváme mnohem více, než bychom dostali s obchodu s potravinymi“. Jak se to dá vůbec porovnat? My prostě nekupujeme jenom zeleninu.

Krajina na talíři

Od časů mladší doby kamenné člověk získává potravu prostřednictvím obdělávání půdy. Od té doby se také snaží najít způsob, jak nejlépe zemi obhospodařovat, aby mu poskytla dostatek živin a jeho to přitom nestálo příliš mnoho námahy. Vrcholem tohoto snažení se stalo tzv. intenzivní zemědělství, které skutečně potřebu lidských sil snižuje na minimum a zároveň zvyšuje množství úrody.

Tento systém hospodaření má však i své mouchy. Svých úspěchů totiž dosahuje prostřednictvím pěstování jednoho, speciálně vyšlechtěného druhu plodiny na obrovských polích s pomocí velkého množství těžkých strojů.

Rozsáhlé plochy zorněné půdy bez mezí a remízků ztrácejí schopnost zadržovat vodu a kromě té pouštějí do sklepů v údolí i svoji svrchní úrodnou vrstvu. Pěstováním jenom jednoho druhu plodiny se navíc půda rychle vyčerpá a není proto schopná odplavenou vrstvu nahradit. To musí potom učinit minerální hnojiva, která ovšem při výrobě poskytnou okolní krajině bohatou škálu chemických sloučenin a také spodní vody o leccos „obohatí“. Bez mezí, remízků a dalších útočišť pro nejrůznější živočichy není možné očekávat jejich pomoc při přemnožení organismů živících se pěstovanou plodinou a zemědělci potom nezbývá než přizvat jiné pomocníky, „zrozené“ v nitru chemických koncernů. Jejich nevýhodou zůstává, že povětšinou kromě cílových „škůdců“ likvidují také například půdní organismy – což zemi na úrodnosti nepřidá – a „vetřou“ se i do spodních vod a na naše talíře, což zase nepřidá našemu zdraví. Zatímco naši drobní v půdě žijící pomocníci ne a ne pochopit, že zvyšující se dávky chemikálií skutečně nejsou určeny pro jejich likvidaci, organismy, které mají být těmito jedy skutečně zničeny, si na ně poměrně dobře zvykají. A tak se na našich půdách od padesátých let ztenčil počet druhů půdních mikroorganismů ze třiceti na devět a počet hmyzu, hub a plevelů odolných vůči pesticidům proti nim používaným se rychle blíží číslu 700. Nezbývá, než se znovu vrátit do laboratoře a vyvíjet další prostředky.

Také pro chov zvířat se chemické výrobky stávají nepostradatelnými, neboť hybridi vyšlechtění jen pro jednu „produkční“ vlastnost, nedisponují schopností přežít bez pomoci preventivních dávek antibiotik a jiných léků. Ostatně v „intenzivních podnicích“ se není čemu divit: ani na odolném jedinci by zřejmě stres nepřirozených stísněných podmínek nemohl nezanechat rozsáhlé zdravotní následky.

Když si pak pochutnáme na takto „vyrobeném“ zemědělském produktu, ocitáme se opět zpátky v laboratoři snažíce se zachránit své zdraví všemi těmi chemikáliemi podlomené a ještě pokoušené vlivy prostředí znečištěného při výrobě energie a pohonných hmot. Těch celý intenzivní systém samozřejmě spotřebuje pořádná kvanta. Proto všechno se někteří zemědělci rozhodli přece jen vyzkoušet jinou cestu a začít hospodařit poněkud šetrněji. Ke krajině i k lidskému zdraví. Jejich pole nedosahují obludných rozměrů a jsou členěna množstvím mezí, remízků a stromořadí. Ty se stávají domovem pro různé živočichy, mnohdy už vymírající, kteří zemědělcům pomáhají s kontrolou stavu organismů živících se budoucí úrodou. Další regulace těchto takzvaných „škůdců“ a „plevelů“ provádí zemědělec střídáním plodin a jejich vhodnou kombinací, mechanicky a pomocí bylinných přípravků. To poměrně vyhovuje půdním mikroorganismům.

Posléze tedy nevymírají, ale nadále pomáhají s udržováním úrodné svrchní vrstvy půdy, která v podstatně menší míře cestuje do obydlených nížin, neboť členitost polí i vhodná kombinace rostlin jejímu splachování zabraňují. Zvířata přicházející k ekozemědělci se mohou těšit na láskyplnou péči a snahu o zajištění podmínek blízkých přirozeným, za což se povětšinou odvděčují svým zdravím, posilněným také skutečností, že se velmi často jedná o místní odolná nepřešlechtěná plemena.

Proto všechno také produkty ekologického zemědělství obsahují poměrně menší množství nejrůznějších laboratorních zbytků, což uvítá nejen krajina, ale i naše nejrůznějšími chemikáliemi zkoušená těla. Ovšem jen málo konzumentů ví, že je jim tato alternativa nabízena a ještě méně jich je ochotno vynaložit určitou energii na získávání produktů ekologického zemědělství (neboť ty u nás nejsou příliš dostupné). Ekologicky hospodařící zemědělci mají potom problémy s odbytem a jejich činnost se nemůže dostatečně rozvíjet.