Dovedete si představit, že byste umožnili přístup k vaší výplatě i jiným lidem, nežli je vaše žena (pokud se k ní dostane)? Ač to zní nereálně, přesto existují lidé, kteří o sdílení svého příjmu s jinými lidmi usilují. Proč? Jsou to blázni? Komunisté? Snílci?
Společné hospodaření s penězi není dnes v zemích Českých asi nijak obvyklou záležitostí. Myšlenka peněz se kterými by mohlo manipulovat více lidí je asi komunistickým režimem příliš zprofanovaná a tak se mimo společného hospodaření v rodině s žádným takovým modelem jen těžko setkáváme. Vyžaduje totiž příliš mnoho důvěry a práce na mezilidských vztazích, jako protiklad trendu dnešní doby, kdy se každý raději dívá sám na sebe. Postupující individualismus a pozorovatelná závist, nedůvěra, dennodenní utvrzování v negativních názorech pořady v televizi a také špatná zkušenost z minulého režimu rozhodně také udělají své. Čím více máš, tím víc jsi svobodný, je téměř mottem doby a tak dnes „lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“ platí více než „dnes pomož ty mě a zítra pomůžu já tobě“. Postupující společenská krize je však dále podpořena i krizí ekonomickou a tak už se dnes pomalu začínáme bát, kde vezmeme za dvacet let tolik mladých v produktivním věku, aby vydělali na naše důchody. Důchodci se zase obávají nedůstojného konce někde v domově důchodců, který má daleko k láskyplné péči, kterou by si tolik přáli a zasloužili. Láska ale, zdá se, není a jen tak nebude na prodej.
Jsou ale lidé, kteří se s tímto „moderním“ způsobem přemýšlení nehodlají ztotožnit. Peníze by měly být aktivní a ne nečinně sedět na účtech. Mohou tak být využity i přesto, že pomohou někomu jinému nežli mně osobně.
Představte si skupinu lidí, kteří vytvoří společenské prostředí s takovými sociálními vazbami a důvěrou, které umožní oddělit jejich momentální příjem od jejich aktuálních potřeb. Jednoduše řečeno – mé potřeby budou pokryty a to co bych normálně uložil na osobní účet dám k dispozici těm, kteří to v tomto okamžiku mohou třeba potřebovat. Je pochopitelné, že vytvoření a udržení takového systému je potřeba mít kromě výše zmíněných sociálních vazeb také sadu pravidel a kontrolních mechanismů.
V místě našeho nynějšího bydliště – v Camphillu Nottawasaga – jsme se tímto tématem poměrně dlouhou dobu vážně zabývali a od samotné realizace jsme nakonec upustili z důvodu nadcházejících velkých změn v řadách členů komunity. Výsledky našeho výzkumu jsou ale podle mne natolik zajímavé, že bych je tady rád dal k dispozici a to v pokračování tohoto článku. Díly budou celkem tři a informace v nich se navzájem prolínají, transformují, místy pak opakují a doplňují. Dalším možným pokračováním je překlad Fundamental Social Law – Základního společenského zákona / Pravidla o mezilidské spolupráci a pak také informace z knihy Smysl pro komunitu. Zajímavé by bylo nalezení nebo vytvoření ucházejícího českého pojmenování takovéhoto uskupení, i když každá vznikající forma si asi bude chtít najít nové originální pojmenování. Překlad „Income sharing community“ může znít jako Společenství sdíleného příjmu, ale nabízí se také slova jako komunita, sdružení, spolek, skupina a podobně. Prostor k debatě pod články dává každému možnost připojit svůj názor.
Druhý díl: Společenství sdíleného příjmu 2.