Dnes bude spousta zahradních foteček, pro ty, kteří si po nich stýskali...
Zaházená díra na dvoře dostala něco rumu, něco jílu a něco kompostu a k tomu pár hrstí travního semene, ať rychle zaroste.
Samonivelační stěrka se tentokráte povedla. Nejprve jsme penetrovali - provedli nátěr řídkým (1:4) disperzním lepidlem (Duvilax). Poté jsem zubatou stěrkou 4x4 (krásně se to slívalo) nanesl rovnoměrný povrch a bylo to. Před lepením krytiny budeme ještě penetrovat, ale t oaž poté, co stěrka vyschne.
Koupelna začíná pomalu vypadat: vchod do ložnice je téměř hotov, hrubě jsem a zaomítal i niku. Ještě musím srovnat hrany (nešlo zároveň) a pak fajnou a je to. No a pak podlaha a nějaké obklady...
Nika v koupelně - náš plán na ponechání bočních přečuhujících cihel jako držáky polic jsme zavrhli, nyní musíme srovnat strany a hrany.
Naše peripetie s nedodaným dřevem snad brzy skončí. Pán z pily byl ochotný připravit polštáře za pár hodin, již jsou odkorněné a nachystané uvnitř.
Oprášili jsme ohniště a doufám, že jej teď oprášíme každý týden.
Skleník vypadá jako džungle, ale voní to jako v medovníku
- inu, naše preference jsou nyní evidentně v domě. Konečně dorazila zavlažovací hadice, brzy sklidíme semínka salátků & spol. a budeme fóliáček zlidšťovat.
Zahrádka je pouze malinká, i když malinko větší než vloni.
Po dešti snad vyklíčí všechna mrkev, salátky a další věci.
Do fólie jsem po salátcích zkusil napíchat fazole - a sláva, nebude třeba plevelit
Záhon s kedlubky, květáty a spol.
Brambory jsou konečně venku
Klíčící cizrna
I pohanka
A také squash
Adept na horní rybníček - díry po zapadlém traktory nikdy nevysychají...
Zamulčovaný, i když prorůstající česnek
Pomalu odebíráme některé staré dlaždice - tady jsme zasadili a naseli spoustu květinek...
Darovaná rebarbora se chytla
Stejně tak i meduňka a oregáno
Rajčátka pomalu rostou
Naše květinová stráň
Macešky nasazeny vloni na podzim
[ přidat komentář ] ( 1452 zobrazení ) | [ 0 zpětné sledování ] | trvalý odkaz
Umístění a poloha solárních panelů se mi zdála většinou vcelku bagatelizována a zlehčována - v podstatě se jedná o to, že údajně tolerovatelné úchylky od ideálního směru a sklonu se dají lehce kompenzovat větším množstvím panelů. Ano, to může být pravda, je ovšem důležité si uvědomit cenu za panel (návratnost) a také kolik energie by plocha kolektorů byla opravdu schopna vyrobit, kdyby byla orientace a sklon ideální. Na druhou stranu, co je to ideální umístění a poloha? V létě je situace více než ideální, nicméně podzim a jaro, kdy očekáváme dobrý příspěvek a také samozřejmě zima, kdy doufáme alespoň v trošičku, jsou docela důležité. Sklon a orientace nelze přizpůsobit celoročnímu provozu, proto se dají využít i úhly a odklony ledajaké, nicméně je potřeba, aby s tím bylo počítáno v navrhovací fázi. A pozor - výpočty dodavatelů udávají často jako referenční teplotu nahřáté vody 45 stupňů. Já rád vidím bojler na 80 st., v případě dvou zamračených dnů to pak není problém.
Pokusím se popsat námi nasbírané zkušenosti, popřípadě zkušenosti našich kamarádů, výsledný úsudek si udělejte sami:
Ještě zopakování k naší sestavě: tři panely se selektivní vrstvou Vitosol 050, bojler 300l Tatramat. V našem případě byly dané podmínky více méně ideální - střecha se sklonem okolo 44 st. s mírnou asi 10 st. orientací na jihozápad. Co to pro nás znamená prakticky: nyní (květen) když začne sluníčko na střechu svítit ještě pod záporným úhlem (od severovýchodu), dochází k temperování vzduchu, střechy a kolektorů. To je velmi výhodné, neboť dochází k postupnému zahřívání a to ještě před "produktivním časem", tzn. v době, kdy by sluníčko na kolektor již dopadalo přímo. Panely se tedy postupně natemperují a po osmé hodině na ně začíná sluníčko svítit zvrchu. Je to v tom okamžiku sice pod dost špatným úhlem, ale protože panely již nejsou úplně studené, snadno se nahřejí, aby pak v závislosti na tom kolik je teplé vody v bojleru (čerpadlo se spustí až je kolektor o 6 stupňů teplejší než bojler) začaly rychle dodávat teplo bojleru. První spuštění čerpadla oběhu solární kapaliny s sebou většinou přinesou malou ztrátu teploty na bojleru - může to být okolo dvou až tří stupňů. Je-li bojler úplně studený (26 st.), začne dodávání tepla vcelku brzy - po osmé hodině a již v devět hodin začínají naše kolektory dodávat rozumné množství tepla, do desíti hodin stoupne teplota vody bojleru o osm stupňů (respektive 7 stupňů). Začal-li bojler s teplotou 33 stupně, dodal solár do desíti hodin pět stupňů (nicméně bojler předtím dva stupně ztratil, takže v reálu přibyly jen tři stupně). Při přenocování bojleru na teplotě 44 st.; začal solár dodávat teplo až od desáté hodiny, do jedenácti pak přidal šest stupňů. Bohužel, nebo bohudík, tato čísla jsou malinko zkreslená odebíráním teplé vody na mytí, ranní nádobí a podobně. Od desáté, jedenácté hodiny bývá pravidelný nárůst přes šest stupňů při neustálé postupné spotřebě teplé vody pro potřeby domácnosti (předpokládám čistých 7,5 i více při nulovém odběru). Toto je příklad jednoho dne, na grafech níže jsou pak vidět dny další, s různými výchozími teplotami a také stupni oblačnosti. Některé dny jsou mnohem lepší, jiné horší.
Sluníčko nám na panely pálí až do pozdního odpoledne, s přímým dopadem někdy okolo jedné hodiny po poledni. Okolo šesté hodiny sice ještě panely nejsou zastíněny, ale úhel již je velmi špatný a protože bojler bývá většinou již nahřátý, na kolektoru je nižší teplota nežli na bojleru. Teplota kolektoru v podvečer by ale pěkně stačila na podlahové topení, jen by musela existovat možnost jak to zapojit - předpokládám více akumulačních nádob a výměníků by to zvládlo, popřípadě podvětev soláru s čerpadlem do malého výměníku pro podlahové topení. Při době osvícení devět hodin za den a nárůstu 7,5 stupňů za hodinu nám sestava ohřeje vodu i na 75 stupňů a stalo se nám již také, že se bojler nahřál z de-facto nuly na osmdesát stupňů za jediný den (bez odběru, podotýkám), což znamená necelých devět stupňů za hodinu.
Po přechodu na plně automatický provoz (minulý týden) se při teplotě vody v bojleru nad 60 stupňů spustí čerpadlo topení a posílá přebytek do radiátorů. Při posledním testovacím dni se bojler nahřál z výchozích asi 55 na 60 stupnů během pár desítek minut a pak celý den solár vydatně topil s tím, že na bojleru zůstávala stálá teplota okolo 58 stupňů. Viz graf č5.
Tedy: je lepší, když solár jede pořád a předává teplo někam, kde je potřeba, než když pouze nahřeje bojler a skončí.
Nyní ještě přidám grafy: oranžová linka je kolektor, tmavá linka je bojler. Klikněte na graf pro větší velikost.
;)
Vcelku slunečný den, v podvečer mraky, ráno bojler relativně chladný.
;)
Opět vcelku slunečný den a ráno bojler relativně chladný, přes poledne ale déšť
;)
Horký den až do bouřky po poledni, bojler začínal docela teplý
;)
Další vynikající den, v podvečer jsem začal pouštět teplo do radiátorů.
;)
Bojler začínal teplý a od okamžiku kdy se dostal na 60 st. se pustilo čerpadlo topení. Celý den tak topil do radiátorů a přitom si udržel teplou vodu pro spotřebu domácnosti.
Kamarád má dva stejné panely jako my a 300l bojler Vitocell100. Panely jsou na střeše se sklonem 40, pod úhlem 30 jihovýchodně. Prakticky to znamená, že pod dobrým úhlem chytá již velmi ranní sluníčko, nevýhodou je, že slunce je po ránu velmi rozespalé a studené. Tepelné zisky začíná mít příznivé až okolo deváté hodiny ranní s kulminaci o půl dvanácté a útlum díky špatnému úhlu okolo třetí hodiny odpoledne. Za hodinu má zisk asi čtyři stupně celsia, maximálně i pět, bohužel díky kratšímu času nasvícení v době "teplého sluníčka" (asi šest hodin) má denní nárůst okolo 25 stupňů. Další kolektor nebo dva by kompenzovaly ztráty dané neideální polohou (literatura tvrdí, že při tomto sklonu má 90% výkonu), nicméně na střeše již není místo. Možná by pomohla výměna kolektorů za vakuované, teplé užitkové vody by bylo mnohem více. V případě tohoto kamaráda se ovšem situace umí změnit, když pustí veškeré teplo do podlahového topení. Tomu, [podlahovému topení] stačí nižší teploty, je schopno odebírat teplo z kolektoru teplého na 30 st. Takže rozhodně by se vyplatilo si to rozvrhnout a technicky provést tak, aby zůstal plný kotel teplé vody a relativně nízká teplota kolektoru, která se již nehodí na ohřev TUV by se využila do podlahového vytápění, kde to udělá podstatný rozdíl. Na regulaci se ovšem zaměřím příště. Kamarádův systém tedy nefunguje až tak špatně - do bojleru umí za den dodat zhruba 25 st. a při ideálních podmínkách i 30 st. a pak je dále schopen pomáhat podlahovému vytápění. Hodně závisí na tom, jakou měl bojler ranní teplotu. V zimě to bude patrně ještě lepší díky orientaci. Ale jak jsem psal výše: toto je zajímavé a super, ale umělo by to být o malinko lepší. A návratnost je (v případě koupě celé sestavy a montáže firmou) velmi dlouhodobá.
Třetí případ je úplně krátký: kamarád ve Švýcarsku umístil na střechu rodinného domku pět kolektorů o celkové ploše přes jedenáct metrů čtverečních. Bojler o objemu 600l se mu stará o akumulaci. Šestičlenná rodina nemá nyní nouzi o teplou vodu a to již od začátku dubna. Sklon plně jižní, přesný úhel neznám.
[ přidat komentář ] ( 1439 zobrazení ) | [ 0 zpětné sledování ] | trvalý odkaz
English
Kalendář
